Holub

Velká náměstí světa – Benátky, Milán, Řím, Moskva, Mekka, Dillí, Berlín, New York, Basilej a Stuttgart – mají jedno společné: obývá je velké množství městských holubů. Po celém světě, bez ohledu na náboženství nebo politické přesvědčení, jsou holubi krmeni, opečováváni a milováni – ale také nenáviděni, opovrhováni a pronásledováni. Žádné jiné zvíře nerozděluje veřejnost tolik jako holub. Jen málo zvířat vyvolalo tak polarizované názory a emoce. Zatímco bílí holubi jsou považováni za symbol Ducha svatého, lásky a míru, městští holubi jsou označováni za „krysy oblohy“ nebo „létající špínu“.

Po tisíce let se holubi opakovaně usazovali ve městech. Proč se holubům tolik líbí lidské prostředí? Přirozené prostředí skalního holuba se v několika klíčových bodech podobá městům. Holé městské ulice s vysokými fasádami domů připomínají skalnaté pobřeží. Holubi dávají přednost prostředí s malým množstvím vegetace a hnízdí v polotmavých jeskyních a skalních štěrbinách – strukturách, které se nacházejí i ve městech.

Městskému holubovi postačí velmi jednoduché hnízdo z větviček, stébel, nití, papíru apod. Tato hnízda si staví na jakémkoliv vodorovném povrchu (např. římsy, arkýře, výstupky, výklenky, kastlíky od markýz, světelné reklamy apod.). Samička klade do každé snůšky 2 vejce, přičemž podle počasí a dostupnosti potravy má 2 až 6 snůšek ročně. Ztráta mláďat během odchovu se odhaduje na 50 %, takže jeden pár vychová asi 3 až 4 mláďata ročně. Tato mláďata jsou po cca 4 měsících pohlavně dospělá. Holub se zvyklostně vrací na své původní hnízdiště, i když bylo mezitím přestavěno nebo zrekonstruováno. To znamená, že i nové budovy jsou brzy opět osídleny.

Holubi se živí především semeny rostlin a ptačím krmivem. Ve městech však často konzumují i lidskou potravu, jako jsou hranolky nebo drobky. Oblasti kolem stánků s občerstvením, uzeninami, pekárnami a podobně jsou proto zvlášť navštěvované.

Městští holubi tvoří tzv. hnízdní hejna v místech klidu, hnízdění a rozmnožování. Takzvaná krmná hejna, složená z členů různých hnízdních skupin, obvykle potřebují větší území, v závislosti na dostupnosti potravy. Pokud jsou hnízdní hejna cíleným odchytem nebo likvidací redukována, holubi z okolních oblastí rychle kolonizují nově uvolněná místa.

Z materiálního a hygienického hlediska patří městský holub mezi škůdce:

Vysoce agresivní holubí trus (obsahuje kyselinu dusičnou) poškozuje i ty nejmodernější stavební materiály (např. beton, hliník, pískovec, cihly, mramor a dokonce i ocel). Kyselina proniká do materiálu a činí ho křehkým a nevzhledným. Náklady na čištění se kvůli trusu výrazně zvyšují a bez ochranných systémů je fasáda během krátké doby opět znečištěná.

Mnoho nemocí ([odkaz na stránku o nemocech]) je přenášeno nebo způsobeno samotnou přítomností či trusem holubů. Patří sem virové (např. chřipka, ptačí chřipka) i bakteriální infekce, které mohou být škodlivé i pro člověka.

Pouze účinné a smysluplné plašení holubů může tyto škody omezit. Vyhubení nebo úplné zničení není možné.